KVÍZ: Jak dobře dnes ovládáte vyjmenovaná slova?

V českém pravopise máme takovou libůstku, kterou jsou měkká i a tvrdá y. To z toho důvodu, že tato dvě písmena původně sloužila k označení dvou různých hlásek. Dnes se vyslovují stejně, jinak pouze v nějakých nářečích. Ovšem v psané podobě toto rozdělení přetrvává. Proto existují pravopisná pravidla, kdy psát měkké i a kdy tvrdé y, ačkoliv když by se slovo vyslovilo, tak nepoznáte mezi i/y rozdíl.

V českých slovech proto rozlišujeme měkké a tvrdé souhlásky. Mezi měkké patří c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň a vždy (až na pár výjimek) po nich píšeme měkké i. Tvrdými souhláskami jsou h, ch, k, r, d, t, n a po nich následuje y. U písmen D, T, N se volí i/y dle výslovnosti. Tedy například dívka vs. dým, tisk vs. týden, rybník vs. nyní.

Existují ovšem i obojetné souhlásky, které nemají jasně stanovené, zda se po nich píše tvrdé y, či měkké i. Proto se ve školách učí vyjmenovaná slova, v nichž se po obojetných souhláskách píše y/ý.

Historie vyjmenovaných slov

První oficiální poučka o psaní y po obojetných souhláskách pochází z Pravidel českého pravopisu roku 1902 od Jana Gebauera. Zde ještě nebyl seznam těchto slov na jednom místě – slova byla akorát napsána správně tvrdě ve slovníkové části příručky. Od té doby se uvádějí v pravidlech českého pravopisu již tradičně. Zároveň dnes existují přímo seznamy, které se děti ve škole učí. Ty se za těch více jak 100 let trochu proměnily. V několika posledních rocích ovšem zůstávají stejné. Různí se však dle konkrétní příručky či učebnice.

BeFeLeMe Pes Se VeZe

Aby se školy ujistily, že budou děti vyjmenovaná slova umět, učí se jejich seznamy nazpaměť. Což znamená, že si musí pamatovat několik slov, v nichž se po obojetných souhláskkách píše vždy y/ý. Máme tak vyjmenovaná slova po b, f, l m, p, s, v, z. Se zapamatováním těchto souhlásek pomáhá mimotechnická pomůcka BeFeLeMe Pes Se VeZe.

Jistě si pamatujete, když jste se vyjmenovaná slova na prvním stupni učili vy. Vsadíme se, že i vaše nejoblíbenější byla ta po F, kterým je pouze fyzika. Vzpomenete si ale například na to po L?

slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýtko, lýko, lyže, pelyněk, plyš

(slyšitelný, mlynář, blýskavice, blyštět se, zalykat se, vzlykot, vyplývat, oplývat, plynulý, plyn, rozplynout se, plytký, lysina, vlys, slynout, Volyně, Lysolaje, lysý)

...po P?

pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýřit se, čepýřit se

(pyšný, pýchavka, přepych, pytlák, ptakopysk, třpytka, nevyzpytatelný, pýří, Spytihněv, Chropyně)

...či po V?

vy, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň

a slova s předponou vy-, vý

(Vysočina, vyšší, výška, povýšit, zvýšit, převyšovat, zvyk, zvyklost, návyk, zlozvyk, obvyklý, žvýkačka, přežvýkavec, vykat, cavyky, Vyškov, Výtoň, Vyšehrad, Vysočany)

Některá vyjmenovaná slova jsou zákeřná

I zde existují chytáky. Například u výše zmiňovaných vyjmenovaných slov po L je mlynář s y, ale mlít je s měkkým i. Pak je pykat za trest, ale pikat při hře na schovávanou. Či výr jako sova, ale vodní vír.

Ověřte si, kolik z nich si toho pamatujete, v našem kvízu.